I dnes hrají Bagroviska významnou roli v životě (nejen) místních obyvatel. Mnozí jsou navyklí chodit sem venčit psy, procházet se po břehu s dětmi, či chytat ryby. Koupání je zde sice zakázané a pro strmé břehy i nebezpečné, nicméně i tak se najdou dobrodruzi z řad místních i z daleka, kteří zde mají vytipovaná místa, kde je možné se zchladit v horkých letních dnech. Když se ještě nechce domů, rozhodnou se někteří rozdělat ohníček a na břehu Bagrovisek přespat.
Všechny zmíněné způsoby užívání nejsou na místě povoleny, protože se jedná o těžební lokalitu, snahy o regulaci ze strany těžební společnosti však nejsou po léta úspěšné. Jako protiargument někdy od místních zaznívá, že jim půda před odkupem patřila a proto by tedy prostor bagrovisek měl nést užitek i pro ně, nejen pro štěrkovnu. Lze prostor Bagrovisek (nebo obdobných štěrkoven) přizpůsobit rozmanitým zájmům skupin, které jej využívají? Zbude zde prostor pro přírodu? Dá se přitom všem hledět na bezpečnostní opatření?